Tomášův kolovýlet s "neslavným koncem"

Léto pomalu končí, počasí krásné, dlouho nepršelo, tak jsem si řekl, že by to chtělo nějaký pěkný výlet. Podmínkou bylo dostat se nějakým vhodným způsobem na hřebenovku Lázy – Troják, jelikož tento úsek považuju za jeden z nejhezčí v Hostýnkách. Zvolil jsem trasu co nejjednodušší s minimem zbytečných kopců, ale aby tam byl i nějaký ten sjezdík a tak.

Plán byl asi takový:

Z Holešova do Bystřice pod Hostýnem přes Jankovice ( zde nám vyrostla nová  „polní cesta“ s asfaltovým povrchem která by kvalitou mohla konkurovat Českým silnicím I a II třídy – ach jo, za chvíli ten asfalt bude všude ) z Bystřice zadem přes Chaloupky do Chvalčova, odtud opravdovou polní cestou do Loukova no a potom už stoupání pod Kelčák k Holubově chatě, dál pak pěkný sjezdík do Rajnošek s krásnýma výhledama. Z Rajnošek stoupání na Lázy a pak už nádherná hřebenovka , výhledy do krásného okolí, nahoru, dolů, zatáčky, kořínky… Na závěr hřebenovky stojka na Bludný – na to jsem se moc netěšil,  bo to je takový krpál, že se tam i člověk zpotí, následuje asfalt sjezd na Troják. Na Trojáku byla plánovaná zastávka na jedno orosené, jelikož se člověk musí psychicky připravit na stoupání  ke Třem kanenům. No a potom už by následovala jenom hřebenovečka na Klapinov  a odtud nějakým způsobem ( podle zbytku sil ) do Holešova, odhadem tak 70 km. Prostě plán na příjemně strávený den.

Bohužel nakonec se to nějak zvrtlo.

Vyrazil jsem v sobotu 3.9. pěkně po snídani kolem 10. hodiny poklidným tempem. Nebylo kam spěchat. Všechno vycházelo perfektně a sil neubývalo. Do toho svítilo sluníčko a vítr nebyl vůbec znát. Nějaké ty fotečky jsem taky udělal. Vyšlapal jsem nejdelší stoupání k Holubově chatě a pustil se do sjezdíku do Rajnochovic. Nejel jsem tudy poprvé, takže jsem věděl, že první prudký úsek je písek s tvrdým podkladem, který pekelně klouže, tady se nesmí divočit, pěkně v klidu. Jenomže tentokrát byl tento úsek navíc „vylepšen“ o rýhu ( širokou asi půl metru a taky tak hlubokou ), kterou voda vymlela uprostřed cesty. Najel jsem si vpravo a čím víc jsem se soustředil na to, abych do té rýhy nevlítl, tím víc mě to do ní táhlo. No a v dalším okamžiku už jsem se v kotrmelcích válel po zemi. Odřený jsem byl teda dost, navíc jsem píchnul a výměna duše byla nakonec to největší peklo bo všechno štípalo, do toho krvavýho sedaly mušky ... no hnus. Když jsem se dal jakž takž dohromady, nastal čas přemýšlet nad ústupovou cestou. Nakonec jsem zvolil dokončit sjezd na asfaltku z Rajnošek na Tesák, tam taky vyjet a potom po silnici domů. Po cestě na Tesák jsem si tu špínu umyl u Teodorova pramene za mohutného povzbuzování kolemjdoucích. Na Tesáku jsem si dal jedno pivko na uklidnění a cestou po silnici domů můj nepovedený výlet skončil.

Fotky z výletu i z návratu domů si můžete prohlédnout v galerii nebo na PICASA. Na dělání fotek přímo z místa bouračky jsem neměl náladu.

Mám v plánu si tuto trasu ještě letos  zopáknout a dojet ji do konce, tak doufám, že to počasí ještě chvíli vydrží.

TOM